Lorenzo: "Pro Cross jsme schopni vzdát se honorářů"

foto: jedi

Základem našich profilů bývá krátký úvod do osobnosti našich hostů. Stejný postup proto nemine ani tebe. Můžeš se nám prosím představit?

Narodil jsem se v Praze na Bulovce a vyrůstal celý život v Bohnicích. Základku jsem vystudoval v Ústavní a dlouho vůbec nevěděl, co chci dělat. Vybíral jsem proto školu, co nejblíž a nastoupil tak na strojárnu na Proseku. I když mi matematika i fyzika docela vždy docela šla, celkem jsem se tam trápil, protože někdy v prváku jsem začal hulit a zajímat se o humanitní směry. Vydržel jsem tam vlastně jen díky dobré partě lidí. Začal jsem hodně číst, ačkoliv před tím jsem hodně sportoval – hrál hokejbal a v dětsví dokonce s tátou boxoval. Později jsem se přihlásil na jazykovku a v jejím průběhu začal chodit sem do Crossu. Je to asi tak tři a půl roku zpátky. Teď je mi dvacet tři, takže jsem byl ještě celkem mladej a nevěděl vlastně co… Pomáhal jsem Fandovi, protože když jsem přišel, bylo mi jasné, že je tu celkem solidní potenciál. Kalilo se tu a nebylo to tu ještě vůbec na profesionální úrovni.

Dřív než se pustíme do Crossu, rád bych věděl pár věcí o tobě… V jaké jsi vyrůstal rodině? Čemu se věnoval otec s matkou?

Táta byl po revoluci podnikatel a začal hodně obchodovat. Trochu se do toho zapletl a dneska žije v cizině. Máma je hrozně v pohodě ženská, povoláním zdravotní sestra. Dnes už tam nebydlím a svoje zázemí mám udělané v domě nad klubem. Domluvil jsem se s majitelem, že si byt můžu udělat tady.

Vzpomeneš si jako hudbu poslouchali? Mám na mysli v tvém dětství, řekněme od desíti let..

Byli docela hipísáci a poslouchali hodně Beatles a vůbec rock a poprock z Anglie. Z fotek, co jsem viděl, se v tom celkem vyžívali. V tom jsem vyrůstal a později se k tomu i vrátil. Co se týče základky, tak hodně letěly diskotéky, takže všichni včetně mě jeli ve frajeřinkách typu 2Unlimited nebo Twenty for seven. Vlastně až teď začínám hudbu pořádně vnímat.

Měl jsi někdy v pubertě třeba punkový úlety nebo tak? Hodně mých kámošů nosilo číro a takový ty věci…

Jasně! Poslouchal jsem někdy kolem čtrnácti let punkrock a jezdíval třeba na Mlejn nebo do Inferna. Obecně jsem ale na koncíky moc nechodil, protože v tom věku to bylo docela psycho. Měl jsem to hodně o českých kapelách a moc nekoukal do zahraničí. Co se týče zjevu, tak nikdy jsem se nesnažil být nějak trendy a nosil obyčejnou mikinu s kapucou. Tenkrát  to ještě nebylo tak zprofanovaný:).

Mně přijde celkem zajímavý, že hodně lidí, co se dneska na taneční scéně pohybuje, vyšlo z punku či hodně ostrých kytarovek, nemyslíš? Jak ses dostal do kontaktu s elektronikou ty? Nepočítám tedy tucky typu tebou zmiňovaných 2UL.

To určitě. Hodně lidí i kolem mě punk poslouchalo! Jinak nevím jestli moje první návštěva klubu byla stará NASA, ale určitě to bylo místo, kam jsem chodil velice často. Měl jsem to tam rád a byl to vlastně můj první kontakt s “klubem jako takovým.“ Byla tam dobrá hudba a bylo to designově hrozně zajímavý. Navíc se tam smělo hulit a v té době to pro mě bylo taky důležité.

Když mluvíš o tom designu, nemůžu se tě v souvislosti s Crossem nezeptat, bavilo tě výtvarno?

Vždycky! Dlouho jsem se snažil malovat ale zajímat se o výtvarno jsem se začal až na střední. Mám i zálibu v historii.Rodiče mě jako dítě často brali na hrady a do pevností.

Co ty a práce?

Po střední jsem nastoupil na soukromou jazykovku (kvůli vojně) a nechtěl jsem o prachy stahovat rodinu, takže jsem musel chodit na brigády. Měl jsem kamarádku, která dělala v agentuře a dohazovala docela dobrý kšefty. Bylo to občas finančně zajímavý. Jinak v dětství jsem chtěl být malířem, vojákem, popelářem a tak. Asi jako každej.

Okej. Čtenář o tobě jako člověku určitě už minimální obrázek má. Osobně bych se v povídání už přesunul ke klubu Cross, který je alespoň pro mě určitým unikátem. Místo, které člověk hned napoprvé úplně nepochopí, ale takřka zákonitě se brzy vrátí. Jak ses k téhle partě dostal?

Přišli jsme sem s kamarádama. Bylo to pro nás úplně nové místo, štěrk na podlaze, nepořádek. Fanda už začínal vyrábět a sem tam někam něco pověsil. A bylo to dost zajímavý!

Tak a stop. Dvakrát jsi zmínil jméno Fandy. Kdo vlastně je? Tvůj parťák?

Jo jo. Fanda uměleckým pseudonymem Franta Sádra je člověk, který vymýšlí a dělá se svým týmem veškerý design klubu.

Takže člověk neskutečně základní pro tohle místo.

Úplně nejzásadnější, protože je otcem myšlenky něco takového vytvořit. A co je super, většinu svých myšlenek je schopen realizovat.

Kolik mu je a co je to za týpka?

Je mu 32. Do Prahy přišel s podnikáním. Měl v tomhle baráku tiskárnu. Měl dřív firmu v Chomutově a tady pobočku. Objevil dům a vzhledem k tomu, že majitelem je starý pán, bylo celkem těžké vytvořit tu klub. Muselo se jednat postupně. Ze začátku se tu dělaly jen akce pro známý. Na Sádrovi je zajímavý, že nemá žádný výtvarný vzdělání. Je to vyučený elektrikář a v rychlém čase dokáže vyrobit věci, které tu vidíš. Je to leckdy dost šílený.

To je dost evidentní. Hele, zpátky k tobě. Náhodu si sem trefil s kamarádama. Co se dělo dál?

Hele, mně se to v tu dobu hrozně líbilo. Přišlo mi to jako super nápad a chodil sem tak poměrně často. Bavil jsem se s barmanama a později začal jako vyhazovač.

To jako fakt?

Hehe, jo. Nikdy jsem nebyl takovej, že bych se pral. Ale oni říkali, že nikoho nemaj a něco mi říkalo, že do toho mám jít. Nic moc se tu nedělo a já stejně běhal po brigádách. Tak jsem si prostě řekl, že to risknu. Takže. Dělal jsem tohle a postupem času začal pomáhat Fandovi s technikou. Jelikož těžko zvládal vyrábět dekorace a stavěl program najednou, postupně jsem to převzal. Dělal jsem i zvukaře, naučil se to tu zvučit… De facto jsem si prošel celou hiearchií klubu a dnes se věnuji dramaturgii a produkci. Poslední tři roky ani nemůžu hulit.:)

Můžeš popsat, co to pro tebe v Crossu znamená?

No je toho strašná spousta. Jelikož nemám žádný produkční tým, musím toho dost zajistit sám. Musím koncipovat večery a poskládat program, zajistit techniku, všechno obvolat, vymyslet tiskovky, pak to dát vědět lidem a připravit PR. Často dělám i grafiku plakátů. Je samozřejmě dost akcí, které nedělám sám, ale spolupracuji se známými a přáteli.

Tahle otázka asi spíš na Fandu, ale zkus nám popsat jak dekorace typu “létající žehličky“ či “myčka vinylů“ vznikají?

Základ je on a jeho nápady. Tým mu pomáhá stavět. On je mozkem, který to vymyslí. Na otázku jak to vzniká je těžké odpovědět. V sedm vstane a v šest končí. Celou tu dobu na tom maká. Vymýšlí, kombinuje. Věci, které tu byly před třema rokama, tu už dneska skoro neuvidíš. Vyvíjí se to a je to vymakanější, trvanlivější a hlavně mnohem bezpečnější.

To je jinak dobré téma. Často si říkám, co kdyby to velké, ostré hovado spadlo do lidí?

Já se taky bál, ale už mu věřím. Je prostě profík a dobrý elektrikář.

Fajn. K programu klubu. Já to dost vnímám jako určitý alternativní prostor. Mísí se tu subkultury, lidi…

Jestli můžu, já bych tvojí otázku trochu obešel. Hudební stránka věci je sice velice důležitá, ale pro mě je nejdůležitější, a v tom jsme se s Fandou shodli, že je to projekt s nějakou sociální a politickou vizí. Pro nás je důležité s lidmi, které sem dostaneme, pracovat. Chodí sem hodně mladý lidi a my je chceme ovlivňovat. Další věc je, že chceme i k PR přistupovat alternativně. Nemyslím hudebně, ale spíš z pohledu marketingu. Stavíme to hodně na tom, že lidi si to mezi sebou prostě řeknou. Taky využíváme sílu internetu. Další věc je, že ten projekt nevzniknul tak, že by někdo přišel se dvěma milióny a postavil to. Ten klub roste pomalu a úměrně k tomu, kolik se vydělá. Peníze se točí stále dokola a to je to nejdůležitější.

Uživí tě to alespoň?

To rozhodně. Klub funguje dost a pět zakládajících členů si na chleba vydělá v pohodě. Fajn je, že v některých případech jsme schopni se pro klub svých honorářů vzdát. Peníze se prostě neshromažďují a nekupují se nesmysly.

K těm mým zmiňovaným subkulturám. Je tu nějaká, která by se dala označit za základní? Je tu hodně systémáků a Cross si tak trochu nese jejich punc, zároveň, ale tu slyšíš regéčko a dokonce i komerční house nebo klubové techno…

Když jsem přišel, bylo to tak, že se dělalo jenom tekkno. Nebyl tu zvuk ani zázemí. Jediný, kdo tu mohl udělat akci, byli lidi, co se o to mohli sami postarat. A jediní takoví byli lidi od systémů. Přijedou na louku a jsou schopni tam hrát. A to už od štěrkové podlahy není zas tak velký rozdíl. Tak to začalo a  napojení na systémy je u nás opravdu veliký. Známe se skoro se všemi. Moje vize je ale taková, udělat z toho takovou křižovatku a zabránit radikalismu mezi kulturama. Ukázat, že všichni děláme na tom samém a vzájemně se všichni ovlivňujeme. Na druhou stranu chceme (s klubem) zůstat alternativní a nebýt v situaci, kdy bychom museli dělat akce pro firmy na klíč. Prostřídá se tu celé spektrum zajímavé muziky i kultury a po té i lidí, kteří jí hledají.

Téma, které mě u klubu, který je “alternativní“ zajímá: finanční nároky lidí s nimiž spolupracuješ. Jak vlastně vypadá hospodaření podobného klubu?

Rozpočty v podstatě neděláme. Pracujeme s penězi které zbývají po poplacení fixních nákladů. Co se týče ocenění zaměstnanců, řekl bych, že dnes je to už standard. Důležitý byl každopádně začátek a když přijde či začíná něco nové, je zásadní, aby se všichni uskromnili. Když sem, ale někoho pozvu, nenutím ho aby hrál za míň než za obvyklý honorář. Pokud je to tedy splnitelné. A když se mi cenu nepodaří usmlouvat na únosnou, tak nabídku prostě neakceptuju. Naštěstí jsem se dodnes skoro s každým v pohodě domluvil a musím říct, že nás touhle formou hodně vystupujících podporuje. Takhle to prostě máme. Nikdy však nedělám, že bych i v případě, že se naše akce nepodaří, nezaplatil smluvenou odměnu, pokud se na tom nedohodnem. Je to dost o důvěře.

Jak koncipuješ program?

Každé pondělí je systémové techno.  Chodí sem hodně lidí, ale občas i hodně problémových. Už i mezi systémy se o tom dost diskutuje a přemýšlí se jakou formou to řešit…

Můžeš to nějak specifikovat?

Chodí sem hodně mladý nebo radikální lidi. Je prostě těžší s nimi nějak jednat, nějak je ovlivňovat. Je těžké najít cestu jak na to. K tomu programu. Každé úterý tu je regéčko a jednou za dva týdny autorské čtení. Snažíme se sem prosadit literaturu. A nejen to. Třeba v neděli tu máme divadla, nebo cestopisné přednášky. Celé to doplňuje Gadjo s worldmusic. Ve středu psytrance a breakbeat. Ve čtvrtek koncerty a o víkendu dost různé pravidelné akce.

Zkusme si to zopáknout.. Jaký úspěch tu mají akce s klubovým technem a vůbec výrazně komerčnějšími odnožemi?

Polovina lidí přijde na ně a polovina sem chodí pravidelně. Určitě chceme zvát hodně lidí ze zahraničí, ale ne na komerční bázi. I když kvalitní muzikanty rádi zaplatíme.

To se dost odráží na vstupném, ne?

To ano. Ale já jsem zcela proti věkovému a finančnímu filtru. To je věc, která ustřihne část lidí, z nichž hodně z nich jsou sice ti problémoví, ale omezí to i ostatní.

Lorenzo, já stále nějak nepobírám ty, kterým říkáš problémoví!

To jsou lidi, kteří tu třeba chtějí prodávat drogy, jsou mladiství a pijí alkohol a naprosto vůbec se neumějí chovat, čímž ohrožují naší existenci.

Míváte kvůli tomu problémy s policií? Byla tu někdy návštěva?

Občas. Měl jsem rozhovor se třemi policisty s velkými šaržemi. Docela hustě tam do mě šli, ale to se nedá nic dělat. My děláme první poslední, aby se zákon v klubu neporušoval, ale neumíme prostě zázraky. Motali se tu i kolem Czechteku.

Máte tu teď nějaké vyhazovače? Osobně si jich nikdy zřetelně nevšimnu!

To ani není cílem, ale samozřejmě tu jsou a objeví se jen v případě, že je nějaký problém. Nejsou tu od toho, aby prudili lidi.

Jasný. To je myslím dost v pohodě přístup. Narazil jsi už na policii a proto asi není lepšího pokračování našeho povídání, než kauza loňského Czechteku. Jak si vnímal, to co se událo?

To je docela těžký téma, Juki. My jsme s Crossem jeli za klub podruhé. V Boněnově jsme přijeli autobusem a vystupovaly tam i kapely. Letos jsme měli připravenou stage a pozvaných na čtyřicet kapel. Byl půjčený zvuk, generátor a spousta věcí. Hrozně moc příprav, peněz i energie. Do poslední chvíle jsem věřil, že to dopadne dobře, protože informace, které jsem měl, byly, že je to celé legální s dobře vymyšlené. Před festivalem sem začali chodit lidi z kriminálky a ptát se, kde letos bude…

Dostal ses tam vůbec?

Byl jsem tam asi hodinu a to ještě v době, kdy tam zase pouštěli pěší normálně. Po cestě jsme byli několikrát kontrolováni policií. Měli jsme i technické problémy s autobusy a skončili jsme s nimi vlastně před zácpou na benzínce tři kilometry od místa. Pokračovat dál trčet na dálnici v tom horku vůbec nemělo smysl. Už jsme viděli ty antony, co tam mířily, včetně obrněných transportérů. Vypadalo to brutálně. Poslali jsme tam teda jen kameramany. Později jsme učinili několik pokusů se tam dostat, ale nakonec nás stejně vždy odstavili. Zajímavé bylo, jak policie použila taktiky, že uzavřela všechny obraty v délce šedesáti kilometrů, čímž se snažila finančně vyčerpat lidi, kteří tam mířili. Protože když jedeš šedesát kilometrů tam a pak zpátky a pak znovu, je dost náročný. Tak jsme se rozhodli poslat zvuk domů, protože jsme na té benzínce strávili tři noci a každá nás stála prachy. Celá legrace nás vyšla na hrozně moc peněz a síly. Jel jsem domů, vyspal se a zjistil, co se tam děje. Juki, to bylo prostě šílený! Snažil jsem se, aby se začalo něco dít. Naštěstí začalo.

Co myslíš, že bylo příčinou zásahu?

To je taky dost komplikovaný. Mám hodně verzí a otázka je jak moc chci zabřednout do paranoii. Buď to byly zkušenosti s minulejma Czechtekama, politickej tah nebo promyšlené borcení alternativní kultury. Já bych se klidně přiklonil k tomu k třetímu, ale to bychom potom zapadli až ke globálním problémů lidstva a to asi nemá cenu teď řešit.

Účastnil jsi se demonstrací?

Účastnil a docela dost dlouho. Ale musím říct, že myslím, že kdyby se jednalo silněji a efektivněji, mohlo se něco změnit. Další věcí bylo angažování se některých politiků a tak dál … Je to jen pocit, po bitvě je každý generál. Podařilo se alespoň ukázat lidem, že se něco děje a donutit společnost udělat si názor.

Jak si myslíš, že bude kauza pokračovat dál? Přeci jen ještě neskončila a ač je teď ve stavu určité hibernace, s blížícím se létem začíná zase pomalu ožívat. Máš nějakou perspektivu?

Určitě to dopadne podle toho, jaký bude výsledek voleb. Otázka je, jestli se podaří ještě před nimi dotlačit kandidáty k tomu, aby vyjádřili jasné stanovisko. To by bylo určitě hodně přínosné. Je fakt důležité je přinutit říct, jak se budou chovat. Pokud se to podaří nějak vymyslet legálně, asi ta akce bude opravdu velice masová. Jak se k tomu postaví radikálnější a starší systémy, je otázka. Hlavně, jestli se to celé nerozštěpí.

Máš pocit, že by pomohlo už tolik diskutované zapůjčení nějakého vojenského újezdu?

Je to svým způsobem řešení. Jde ale i o celý smysl raveu jako takového. Ten odkaz znamená určitou dávku revolty a je znovu otazník, jak se k tomu stát postaví. Jestli jde více o soukromou louku či životy lidí, o které kráčí v případě policejní represe. Uzná-li to jako kulturu nebo ne. Proto se k tomu neumím jednoznačně vyjádřit. Czechtek prostě není jenom festival. Je to sice jeho hlavní poslání, ale zároveň má nějaký podtext. Je to vzdor společnosti k věcem, které chápeme, že jsou špatně. Lidi se ženou za penězi a i když nejsem žádný levičák, je to prostě fakt. Svobodu si prostě kupujeme za peníze. Nechci být radikální, ale jde i o to, jak se celková společnost vyvíjí. Když se na to teď koukneš, tak přátele vznikají jen ve škole a v práci, protože lidi spolu nejsou schopni normálně mluvit. Příkladem je zombie hromadná doprava. Na setkání je vhodný i klub. Tam se lidi dokážou potkat a pokecat i s lidma, který neznaj. Jinak je ta společnost úplně mrtvá. Žije na těch bodech,  projíždí jen v čase a nevnímá. Jsme masírováni reklamou - televize nám často lže, politici nám lžou a všichni to víme. Neříkám, že jiné společnosti žijí lépe, ale vrážet tam to špatné od nás násilím prostě není v pohodě. Byl bych rád, kdyby Czechtek byl veliká záležitost a zážitek, který hudebně nemá hranice ani obdoby. To je můj sen. Z globálního hlediska by to ale mělo zůstat pořád jako určitý protest.