Plump DJs: "Buďte hudbě otevření!"

foto: breakspoll.com, fabriclondon.com, plumpdjs.co.uk

Když jsem dorazila do Edinburgu a jako první věc jsem zjistila, že za týden tam hrajou Plump Djs, srdce mi poskočilo radostí. Ihned jsem si s nimi zajistila rozhovor. Naneštěstí to bylo až po jejich tříhodinovém setu, takže pánové "floorfillers" si museli poradit se ztrátou mého hlasu. Jejich set lze označit jako "rolling" a bezkompromisní. Lidi do toho šli naplno, skákali a křičeli, teplota a vlhkost v místnosti byla skoro neúnosná, pot stékal nejen z clubberů, ale i samotných Plump DJs. Dala jsem jim 15 minut na vydechnutí, bylo pět ráno.
   
Držitele Breakspoll cen za nejlepší producenty dvakrát po sobě, tento rok také ceny za nejlepší singl, miláčci publika, Lee Rous a Andy Gardener, jsou dva normální kluci, kteří si dělali srandu po celou dobu rozhovoru. Snažila jsem se naplno využít možnosti je vyzpovídat, chudáci to ke konci už moc nezvládali.:-)

Kdy jste se poprvé dostali k hudbě?

Lee: Když mi táta dal dědovo stereo, což byl starej gramofon. Postavil ho u mě v pokoji, protože jinde nebylo místo, a já jsem hrál desky, což mi dělalo moc dobře. To mi byli tři.
Andy: Já jsem vždycky miloval hudbu a později jsem studoval techniku na Kingston University. V osmnácti jsem šel na univerzitu a dostal se k technické stránce hudby. Udělal jsem pár skladeb a podepsal smlouvu. To mi bylo 21.

Jak se ti podařilo podepsat smlouvu?

Andy: No, poslal jsem pár nahrávek malým record labelům a jeden z nich mě vyhledal a řekl: "Libí se nám co děláš, prijď se s námi setkat!" To bylo před deseti lety.

Z jakého hudebního prostředí pocházíte?

Lee: Rodiče poslouchali rock a soul a také trochu rock'n'roll. Táta je rocker a máma soulová holka. (smích)
Andy: Táta poslouchal Beatles a Beach Boys, tímhle směrem. Máma ujížděla na Dianě Ross a zvuku Motown, takže jsem měl zdravou soulovou dietu.

Kdy jste se Vy dva seznámili?

Lee: Potkal jsem Andyho okolo roku 1994-95 přes dobrýho kamaráda Matta Cantora z Freestylers.
Andy: Jo, to bylo přes Matta. Lee měl culík a paaarty přítelkyni. Srandovní vlasy a srandovní holku. (smích)

Kdy jste začali skládat?

Lee: Když jsem potkal Matta Cantora. Udělali jsme malou skladbu na Frescanově – All Stars EP.
Andy: Protože jsem dělal kurz na Kingstonu, první věc jsem složil okolo roku 1993. Nikdy z toho nic nebylo, ale tehdy jsem začal. Spolu jsme začali asi o čtyři roky později.  Napřed to bylo pár věcí pro Frescanovu, jako Cut and Paste. Lee tam pracoval v kanceláři, když se tam objevila jedna dobrá skladba, a oni řekli: "Nechcete si to zkusit zremixovat?". Zalezli jsme s Leem do studia, udělali remix a ono to fungovalo. Tak jsme si řekli, pojďme to udělat znovu! To bylo kolem roku 1997.

Začali jste skládat breakbeat, protože jste po něm hladověli a dychtili?

Lee: Začali jsme skládat breakbeat v té době, protože nás bavil. Měly jsme dobré ohlasy, tak jsme v tom i pokračovali. Očividně máme rádi breakbeat, ale to nebylo z nějakého konkrétního důvodu. Myslím, že jsme dělali hudbu a on to byl zrovna breakbeat.
Andy: Lee pořádal akci Freshly Breaked, kde jsme měli nějaké breakdancery, byla to taková breakdance revival akce, a to jaksi oživilo náš zájem o elektro, hip hop a tak. House nás v té době začal nudit, tak jsme si mysleli - kašlem na to, pojďme zkusit udělat nějakou novou hudbu, do které by mohli lidi tančit breakdance. To byla původní idea. A pak breakdanceři přestali chodit (smich), ale my jsme pokračovali ve skládání. Byl to víc bigbeat, víc elektro než rock.

Jakou máte individuálni úlohu při skládání?

Lee: Ja dělám báječnej čaj, to je co umím.
Andy: To není tak úplně pravda (smích). Já se zabývám víc technickou stránkou, ale celé to je o rozhodnutích. Kdyby tam Lee nebyl, strávil bych třeba tři hodiny jenom tvorbou bicích. Děláme hodně rozhodnutí a to je vše, o čem produkování hudby je. Umět říct: "Sklapni, zastav to, teď budem dělat tohle."

Jak se vám podařilo dostat se k labelu Fingerlicking?

Lee: V té době jsme vydávali na Frescanově. Nabídli jsme jim a také Wall of Sound nějaké nahrávky s novou hudbou a oba odmítli. Fingerlicking byli v našem okolí, dělali nějaký breakbeat a zdáli se nám jako v pohodě lidi. Nabídli jsme to i jim a zdálo se, že se jim to opravdu líbí...
Andy: Dali jsme jim tak 3-4 skladby na té kazetě a ty byly fakt strašný, opravdu příšerný. A ve Freskanově řekli: "Ne, nezájem", a Fingerlicking vlastně řekli: "Ok, zkusíme s tím něco udělat, můžeme s tím pracovat, zkusíme to vyvinout."

Mužete popsat Váš DJ set, jak ho strukturujete?

Lee: V podstatě hrajeme každý tři věci a jsme v týdnu celou dobu ve stejném prostředí. Snažíme se najít různé skladby, hrajeme si hodně desek a sami jich také hodně produkujeme, tak je to asi 50% setu naše věci a 50% věci jiných producentů. Myslíme si, že to je zdravý mix.
Andy: V podstatě hodně skladeb děláme sami a remixujeme je. Nehrajeme zas tak často, asi nejlepší způsob jak rozjet lidi je hrát skladby, když je chceš hrát. Moc to neplánujeme, připravených máme jen pár mixů.

Jak jste se dostali k tolika spoluprácím a remixům?

Lee: Jak jsme se stali známějšími jako DJové a producenti, zkřížilo nám cestu více příležitostí. Některé z nich se staly spoluprací, jiné remixy. Vybírali jsme si ty, které nás v tu dobu nejvíce bavily. Tak před 3-4 lety jsme dělali spoustu remixů.
Andy: Děláme jenom remixy, které chceme dělat. Nezremixujeme něco, o čem si myslíme, že tomu nemáme co přidat, něco zlepšit. Když nám někdo dá breakbeatovou skladbu, která je sama o sobě dobrá, pravděpodobně remix neuděláme.

A co Donna Summer?

Lee: Nikdo nás o to nepožádal, to jsme udělali pro vystoupení v Austrálii. Chtěli jsme mít eso v rukávě, něco, co před tím ještě nikdo neudělal, jako klasickou disco desku.

Kdo jsou Vaši oblíbení  freestyle producenti?

Lee: Co, jako celkově? Asi Quincy Jones.
Andy: Francois Kevorkian.
Lee: Jo, Francois Kevorkian je jeden z nejoblíbenějších, ale teď mi to nemyslí, nemůžu si vzpomenout na ostatní jména.

A producenti breakbeatu?

Lee: Chemical Brothers dělaj skvělej breakbeat.
Andy: Ale teď nedělaj breakbeat, ne?
Lee: Teď ne, v minulosti. Evil 9 produkuje fakt dobrý věci, Stanton Warriors...
Andy: Nedávno se objevil týpek, jmenuje se Ben Medcalf a říká si Rogue Element. Hráli jsme dneska nějaký jeho desky, ten se proslaví, dejte mu tři měsíce! Rogue Element.

S kým byste chtěli spolupracovat v budoucnosti?

Lee: Chceme dělat s novými lidmi, kteří ještě nic neudělali, lidmi kteří mají hodně energie, kteří nám dají "some fucking shit" (fakt nevim jak to přeložit!:-)
Andy: Máme spoustu oblíbených lidí, se kterými bychom chtěli spolupracovat, ale upřímně, chceme věci udržet svěží a snažíme se najít také lidi, kteří ještě nic nevydali. Díváme se i na pouliční muzikanty, ty co hrají na harmoniku, nebo flétnu a tak.
Lee: Moje máma hraje na flétnu. Jazzovou flétnu.
Andy: (smích) Hledáme lidi.
Lee: Jazzová flétna je skvělá! (bujaře zapíská)
Andy: To byla jazzová flétna? To byla taková moderna..

Jaké to je vyhrát dvakrát po sobě cenu Best Producer na Breakspoll?

Lee: Skvělý. Neočekávaný a skvělý. A musím říct, ze breakbeat to dotáhl daleko, když má udílení cen, které je tak uspěšné a navštěvované. Je to důkaz o tom, jak zdravá breakbeatová scéna teď je. A dostat tři ceny v tomto ročníku bylo pro nás neuvěřitelný, svým způsoben bych radši tolik cen ani nechtěl. Život jde dál (smích), ne, je to skvělý.
Andy: Moc o cenách nepřemýšlíme, dělali jsme naši věc a je to od nich pěkné... popravdě nemám ceny moc rád, ale to nevadí.
Lee: Je příjemné být oblíbený.
Andy: Je fakt skvělý, že nás maj lidi rádi, nemůže nám to vadit, ale neměli by na ceny myslet příliš, není to zdravý.
Lee: Popravdě, minulý rok jsme vydali jeden 12" a udělali dva remixy, takže jsme překvapení, že za jednu desku a dva remixy jsme se vůbec někam dostali.
Andy: Příští rok se nepřihlásíme. (smích)

Měli jste při tvorbě skladby Soul Vibrates / Bullet Train tušení, že by mohla vyhrát v kategorii Best Single?

Andy: Ani náhodou, už jsem řekl, o cenách nepřemýšlíme. Když něco složíme, jediné ocenění, na kterém nám záleží, je: "líbí se nám to?" Když se nám to nelíbí, tak se na to vykašlem. Našel jsem vokály pro Soul Vibrates a strašně se nám líbily, bylo to jako: "jasně, pojďme to udělat!". Zkoušeli jsme dělat dve věci v jedný, tak jsme to rozdělili na dva tracky. Netušili jsme nic.

Jaká by podle Vás měla být ideální breakbeatová skladba?

Lee: Myslím, že tuto otázku bychom měli přeskočit, protože je blbá. (smích)

No, ostatní dotázaní mi na ni odpověděli.

Lee: Seš fakt skvělá, ale to je fakt blbá otázka. Co znamená ideální skladba? Tím chci říct, to může přece znamenat cokoliv, ne?
Andy: Víš, když děláš skladbu, je to jako vařit jídlo - záleží na tom, co máš rád. Počkej, už to mám! Ideální breakbeatová skladba by měla mít postoj, přesvědčení..
Lee: Postoj, přesvědčení a upřímnost.

Kde hledáte inspiraci?

Lee: Všude.
Andy: Všude kam se podíváš. Zrovna teď mě inspiruje on.
Lee: Tady je tolik inspirace. Podívej, ona mě inspirovala!
Andy: A ty jsi inspiroval jeho, všichni jsme inspirováni. (smích)
Lee: Inspirace ja jako síla.
Andy: Vážně, posloucháme hodně různorodé hudby. Posloucháme Classic FM, Jazz FM, pardon - Smooth FM a Radio 1. Prostě posloucháme všechno. Všude je spousta skvělý hudby, snažíme se z toho vytěžit co nejvíc.

Jak byste popsali breakbeat někomu, kdo ho v životě neslyšel?

Andy: Na to se nás ptají snad v každém rozhovoru.
Lee: Místo dum, dum, dum, dum, dum, dum, dum, dum, je to dum dap, dum dum dap, dum dap, dum dum dap. Beat je z funku, tak je drum break v prostředku, tak vezmeš jenom ten break, rozšíříš ho až budeš mít jenom bubny o samotě, zlomenej rytmus, a my to pak vyplníme hustou basou a hodně "sqeeky"zvuky. (smích)

Kam myslíte, že breakbeat spěje?

Lee: Mě přímo do zadnice. (smích)
Andy: Breakbeat nikam nesměřuje, existuje tak jak je, lidi si ho užívají.

Co mi můžete povědět o Vašem novém albu "Saturday Night Lotion"?

Lee: Je strašný (smích), protože jsme na něm dělali celé dva roky od vydání "Eargasm" a produkovali jsme taneční hudbu pro vystupňování našeho setu. Složili jsme tím pádem hodně věcí a řekli si: "Pojďme jich udělat víc a dáme to na album", tak jsme to udělali. Takové ja naše nové album, jsou to naše taneční pecky.
Andy: Je to album o "lotion" (pleťové mléko), jeho aplikování, plácání skladeb pro sobotní noc. A my jsme ho naplácali dost tvrdě. V podstatě se připravte, ze člen opačného pohlaví ho na vás naplácá úplně všude. Na obličej, do podpaží, brrr lechtivý, a taky na nohy, tam je to dobrý. Je to nový koncept.
Lee: Nanes album, namaž si ho po celém těle, i vevnitř, lotion se vstřebá tam kam má. A před vámi se objeví váš ideální partner a řekne (vysokým hlasem): "Ahoj, chci si Tě vzít, miluju tě strašně moc!"(smích smích)

Co od Vás nyní můžeme očekávat?

Lee: Asi to samý.
Andy: Ne, dem brzo spát!
Lee: Kolem Vánoc budeme dělat CD pro MixMag a příští rok možná Fabric Live kompilaci. Předpokládám hodně produkování, pití vína, pojídání hodně dobrého jídla a občas nějakej ten sex, trochu lásky.

Máte nějaké tipy pro začínající DJe a producenty?

Lee: Věřte v to, co děláte, zkuste si to užít, když to děláte a nesrovnávejte se s ostatními, dělejte věci po svém. Hlavně se ujistěte, že děláte věci po svém. Nedívejte se na ostatní lidi jako na mezníky, dělejte co chcete dělat. Zkuste být originální.
Andy: Tip pro každého, kdo se snaží uspět v hudebním průmyslu: Rozšiř svou hudbu, dostaň ji ven, i když jenom po přátelích. Prostě jim dej CD. Jestli se jim to bude líbit, tak víš, že na tom nejsi zas tak špatně a pak to dej dál. Zkus cokoliv co můžeš, dát to co nejvíc různým lidem. A užívej si hudbu. Jestli ji nemáš rád, vykašli se na to, nedělej to!

Něco na závěr?

Andy: Buďte hudbě otevření, neposlouchejte jenom house! Breakbeat je taky dobrej! (smích)
Lee: Díky za podporu!