Filmová recenze: Good Bye, Lenin!

Nový film německého režiséra Wolfganga Beckera sice u nás avizují jako zahraniční Pelíšky, ale věřte mi, nezahrajete si ani Pupendo. Good Bye, Lenin! je víc než německou variací na Hřebejka hořko-sladkým ohlédnutím za životem v rozpadajícím se absurdistánu Německé demokratické republiky.

Německá demokratická republika oslavila čtyřicáté narozeniny se vší zbytečně pompézní ruďácko komošskou slávou a, chvála Bohu, ve vší tichosti pošla. Stalo se to téměř nenápadně a  mimochodem. Nejprve byly otevřeny dlouho přísně střežené hranice, které o pár měsíců později fungovaly už jen jako pouhá formalita a nakonec spolu s nechvalně proslulou Berlínskou zdí zmizely docela. Všude platily marky a mizející busty zasloužilých léta uctívaných soudruhů hbitě nahrazovaly transparenty s coca colou. Industriální scéna kypěla zdravým a plodným životem a mladí se stěhovali ze západu na východ.

V takovém světě žije Alex, který už měl hnijícího komunismu plné zuby. Proto se tenkrát tak nějak nenásilně octnul na jedné z protirežimních demonstrací, ze které jej tak nějak násilím odvlekli a zadrželi. Naneštěstí u toho byla i matka. Už tak dost silná bolest z toho, že vidí syna v železech se spojila s bolestí kované a režimem několikrát vyznamenané komunistky a infarkt byl hned po ruce. Teď už v bývalém východním Německu pevně zapustily nezničitelné kořeny kapitalismu a  matka se proti všem očekáváním probouzí z kómatu. Doktor ji nedává přílišné naděje, při sebemenším rozrušení totiž hrozí další, teď už definitivní, infarkt. A tak se Alex pouští do komplikovaného podniku záchrany socialistických ideálů. Snad neprozradím příliš, když napíšu, že na jeho konci stojí (aspoň pro matku) takový socialistický stát, jaký si vždy představovala.

Wolfgang Becker natočil vtipnou, především ale působivou výpověď o tom, v jak absurdních podmínkách je člověk někdy nucen žít (a přežívat). Masáž komunistické propagandy už si dnes málokterý mladý (včetně mě) dokáže v plném rozsahu uvědomit, ale nejen při sledování Good Bye, Lenin! musí být všem jasné, že vycházela z ideologie na první pohled lákavé, nicméně při každém dalším pohledu nevyhnutelně scestné. O to zajímavější je nápad matky, která se pod "ochranná křídla" socialistického státu uchyluje poté, co přijde o manžela, a zatímco pro všechny je pád Berlínské zdi vysvobozením, ona se ocitá v nové neproniknutelné dezinformační síti. Za nitky přitom už netahají drazí soudruzi z Moskvy, ale její vlastní syn. I když jeho pohnutky jsou daleko ušlechtilejší.

Ze situací vzniklých pronikáním kapitalismu na východ vychází nejvíce humorných situací filmu. Matka se nestačí divit všem těm změnám a syn, který si ze začátku vystačil s přeléváním "nových a lepších" zahraničních potravin do prázdných sklenic z dřívějška, teď musí s přítelem připravovat celé televizní zpravodajství a na "pravou" míru uvádět pro zarytou komunistku těžko pochopitelné každodenní dění za okny.

Paradoxem je, že pravda, kterou se matka nakonec přeci jen dozvídá, ji vlastně neublíží. Pád "slavného" socialistického státu není ničím proti životní tragédii, k níž vydatně socialistický stát tehdy přispěl. Alexovo snažení by vlastně  mohlo vyznít úplně naprázdno, ale není tomu tak. Alexovi se totiž během několika měsíců podařilo vytvořit dokonalou iluzi ideálního a fungujícího místa pro život. Místa, které si celý život jeho matka přála a o které celou dobu usilovala. Místa, které v celé historii lidstva nikdy neexistovalo, ale divák podvědomě cítí, že kdyby ano, dost možná by na něm chtěl žít.

Alex to všechno udělal jen kvůli své matce. Good Bye, Lenin! je tedy nakonec komediálním dramatem ne o přerodu Německa ani o zániku jednoho režimu, ale o vztahu syna a matky.

Radim Bartík

Hodnocení: 80%

Good Bye, Lenin!
Německo 2003
režie: Wolfgang Becker
hrají: Daniel Bruhl, Katrin Sass, Maria Simon
www.good-bye-lenin.de
www.goodbyelenin.cz