Filmová recenze: Želary

Druhá světová válka. České pohraničí. Polopustá, nelítostná, drsná a poetická je tamní krajina. Aňa Geislerová se v ní ocitá náhle a neočekávaně, doslova ze dne na den, a ve filmovém zpracování ceněné novely Jozova Hanule prožívá dojemný "krutý příběh něžné lásky".

- "Neplač Hanulko... Nemám ti tak říkat?"
- "Máš!"

Eliška (Aňa Geislerová), dnes pouhá zdravotní sestra, za jiných okolností doktor (to kdyby nacisti nezavřeli školy), se Hanulí stává z donucení. Činnost v odboji je pro ni pouhou hrou jen do chvíle, kdy musí tváří v tvář čelit nebezpečí odhalení. Gestapo je už ze své podstaty brutálním, všeho schopným ztělesněním zla, a proto je třeba rychle utéct. Milenec emigroval, tak musí sama. V tomto případě dobře poslouží pacient, kterého ošetřovala. Nezlomný horal ze zapadlých oblastí republiky by za ni dokázal položit i život. U něj se ukryje.

Neví ale do čeho jde (a vlastně ani nechce jít). Najednou je z ní Hanule, která svou přítomností ohrožuje všechny, kdo ji nějak pomohli. Musí se provdat za neznámého muže a žít tak, jak si to nikdy nepředstavovala ani v těch nejbujnějších fantaziích. Jak říká kněz (Miroslav Donutil): "Mám jen dvě možnosti. Udat vás nebo vám pomoct. Udat vás nechci, tak vám můžu jen pomoct a doufat, že vás neudá někdo jiný." Přes počáteční strach a neochotu ale (teď už) Hanule najde pomocnou ruku, a dokonce i lásku.

Želary vznikly na základě novely Evy Legátové Jozova Hanule a Ondřej Trojan, jinak úspěšný producent, se tímto filmem po několika dlouhých letech vrací k režii. Návrat je to opravdu povedený. Želary mají silný (a dá se říci i vděčný) příběh. Ačkoliv padesát let vzdálená, druhá světová válka v Češích stále vyvolává pocit utlačenosti a křivdy. Dokonce i co se týče mladších generací. Téma dívky, která se sama ocitá v úplně neznámém světě, je divácky vděčné a když je onou dívkou sympatická Aňa Geislerová, sympatizování s hlavní postavou (tolik potřebné pro úspěch filmu) je téměř stoprocentně jisté.

Aňa Geislerová je navíc nepopiratelně výbornou herečkou. Celý příběh prakticky stojí na ní a také se vše točí jen kolem ní, takže má dost prostoru a příležitosti k tomu, aby svůj talent předvedla. Geislerová Želarám sice herecky dominuje, ale pozadu nezůstávají ani představitelé ostatních rolí. Miroslav Donutil a Jaroslav Dušek (hraje pana řídícího) tentokrát tvoří jen vyjímku, která potvrzuje pravidlo (jednoduše máte celou dobu pocit, že na plátně sledujete dobré herce Miroslava Donutila a Jaroslava Duška) a jejich výkony zcela zastiňují živelné Iva Bittová a Jaroslava Adamová.

Gyorgy Cserhalmi (Joza) je jako lehce neotesaný avšak velmi pozorný Eliščin zachránce maximálně přesvědčivý a Jan Tříska, vzhledem ke svým hereckým zkušenostem, nakonec (poněkud nadneseně řečeno) nepřekvapí. Konečně, od překvapení jsou tady jiní. Představitelé dětských rolí jsou za prvé vynikající a za druhé kouzelní!

Nejlepší ale stále zůstává Geislerová a jediné, co by ji mohlo překonat, je nádherná panenská příroda, její hluboké lesy, široké prosluněné louky, nuzné dřevené chalupy i zasněžené pláně. Želary jsou poetickým snímkem, jen ten epilog, který v knize určitě funguje dokonale, se do tohoto filmu tak nějak nehodí.

Radim Bartík

Hodnocení: 80%

Želary
ČR 2003
režie: Ondřej Trojan
hrají: Aňa Geislerová, Gyorgy Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová a další
www.zelary.com