Filmová recenze: Já, legenda

Režisér Francis Lawrence nemá zatím příliš rozsáhlou filmografii. Před Legendou natočil pouze Constantina, komiksem inspirovaný příběh s nikotinem prosáklým hrdinou. Před ním ovšem nabíral zkušenosti u desítek videoklipů. A nabíral je dobře, jelikož za svůj celovečerní debut získal tolik kladných ohlasů, že si jako druhý snímek mohl střihnout dlouho připravovanou adaptaci knihy Richarda Mathesona. Bohužel v ní nemá moc příležitostí ukázat, co všechno v něm dřímá.



Já, legenda není totiž akčním blockbusterem, jak by se mohlo zdát z povedených trailerů. Drží se v zádumčivé a komorní rovině. Příběh ostatně vypráví o pravděpodobně posledním žijícím člověku na planetě, kterým je špičkový vědec Robert Neville. Virus vyvinutý lidmi se jednoho dne začal šířit a nakazil celou planetu, přičemž je proti němu Neville z neznámých důvodů imunní. V rostlinami prorostlém New Yorku tedy žije se svým jediným psím přítelem a snaží se objevit lék. Lék pro zmutované lidské potvory, které ve stínech čekají pouze na to, až doktůrek udělá chybu a přiblíží se k nim.

Do doby, než dostanou šanci udělat si z Nevilla krvavou pomazánku, prohlubuje film atmosféru vylidněného velkoměsta. A to značně úspěšně. Úvodní scény jsou famózní a krásně představují klid post-apokalyptických prostor. Nikde nikdo, silnice a budovy jsou po několika letech nepoužívání plné mechu a kapradí a po ulicích pobíhají divoká zvířata. Je to dovedeno k dokonalosti natolik, že New York působí dojmem jedinečně tichého prostředí, které s tím naším má pramálo společného. Něco jako Costnerův Vodní svět. Možná se u někoho dokonce objeví nutkání si podobnou samotu ve velkoměstě čistě pro zajímavost vyzkoušet. A jelikož to asi pravděpodobně nevyjde, musí vystačit prozkoumávání osamocených zákoutí spolu s průvodcem Willem Smithem.


 
Že je mašinfírou v prohlídkovém vláčku právě charismatický černoch, se dá považovat za jednoznačné plus. Bez něho by Legenda ztroskotala už v přístavu. Smith si může hrát golf, lovit ze sporťáku laňky nebo si povídat s figurínami, protože z té samoty přeci jen trochu blázní, a pořád se na to dobře dívá. Takových momentů, které nikam neposunují děj, ale pouze ukazují každodenní rutinu, jsou ze snímku vlastně celé tři čtvrtiny, a kdyby se s nimi Will nedokázal úspěšně porvat, divák by trpěl.

Takhle trpí akorát ke konci. Scénárista Akiva Goldsman totiž není stejně dobrý jako producent Akiva Goldsman, a tak celou dobu ponechával Legendu v téměř lyrickém poklidu, aby závěrem všechno pokonil ve stylu "rychlé překvápko, trocha melodramatického tlachání, heuréka a těžko pochopitelný čin hlavního hrdiny". Finále sice alespoň trochu uspokojí ty, co od Legendy čekaly dle ukázek samé výbuchy a akční pecky mezi oči, ale pouze za předpokladu, že překousnou skutečně slabé trikové scény. Možná se jedná o umělecký záměr, který má kontrastovat s čistotou New Yorku, přesto by trochu méně okatá digitálnost rozhodně nebyla na škodu.



Legenda tedy trpí svým umělým, rychle stopnutým a v chování postav podivným závěrem, jenž se k poklidnému rozjezdu nikterak nehodí. Chyba se nedá ani moc házet na režisérskou ruku Francise Lawrence, když se postaral o výborné vyznění scén s jediným živáčkem, toulajícím se po městě, a o několik sekvencí s napínavou atmosférou. Aby se ale jednalo o splnění očekávaného nářezu, muselo by se pozměnit několik aspektů ve scénáři. Ještě že je tu Will Smith. S ním se ta cesta po liduprázdném velkoměstě stejně celkem vyplatí.

Hodnocení: 70%

Já, legenda
Česká premiéra: 10. ledna 2008
USA 2007, 100 minut
Režie: Francis Lawrence
Scénář: Akiva Goldsman
Kamera: Andrew Lesnie
Hudba: James Newton Howard
Hrají: Will Smith, Alice Braga, Dash Mihok, Salli Richardson-Whitfield, Willow Smith a další