Filmová recenze: Dům voskových figurín

Carly: "Prosím, nezabíjej mě."

Partička mladých razí ve dvou autech na jakýsi fotbalový zápas. Není důležité, jaký zápas to přesně je, ani kdo všechno jede. Důležité je, že jedou jen dvě holky, obě jsou celkem pěkné, celkem blonďaté a aspoň jedna z nich bude na konci (celkem) živá. Ostatní čeká teror a smrt, což je jen o „smrt“ méně, než si užije hlavní hrdinka Carly (Cuthbertová). V podivně poklidném městečku, u kterého se skupinka utábořila, totiž žije mnohem méně obyvatel, než by se na první pohled mohlo zdát. A je jen otázkou času, než se objeví aspoň jeden psychopat, kterého baví zabíjet mladé krásné lidi.

Dům voskových figurín je z té kategorie hororů, která posílá  mírně nadpřirozeným zabijákům pod jejich motorové pily, nabroušené nože a rybářské háky prsaté krasavice (Vím, co jsi dělal minulé léto; remake Texaského masakru motorovou pilou nebo série Halloween). Vždy je to krvavé, někdy nechutné a hlavní hrdinky dělají ty nejnesmyslnější věci – ať už se jedná o to, že před zabijákem zásadně utíkají po schodech nahoru a nakonec se tak chytí do vlastní pasti, nebo o to že i v nepříliš teplém dni vychází ven v mrňavém tričku a někdy jen v kalhotkách.

Málokdy jde o geniální dílka. Vřískot byl tak úspěšný, protože si dělal srandu ze všech známých hororových klišé a ještě s nimi pracoval (nakonec už si dělal srandu sám ze sebe, viz. Vřískot 3). A ono to skutečně funguje takhle: když přistoupíte na notoricky známá pravidla hry, můžete se dobře pobavit. A někdy i postrašit. Nesmí vám ovšem vadit, že některé scény už jste skoro na chlup stejné viděli dřív v jiných hororech. Takový je Dům voskových figurín. Fajnšmekři ocení, že obsahuje minimálně jednu výjimku potvrzující pravidlo "hororového desatera" i konec, který sice zadělává na možné pokračování, ale ne tak okatě, jakoby film končil "významným" záběrem na vřící vosk. Mimochodem, po úspěchu Kruhu jsou v Hollywoodu dlouhé rovné vlasy strašidelné, takže je zabiják tentokrát hippie.

O hereckých výkonech nemůže být řeč. Elisha Cuthbertová je maximálně sympatická, ale dá se věřit tomu, že hrát umí a třeba nám to někdy předvede ve filmu, který to vyžaduje. Paris Hiltonová je maximálně blonďatá. Většinu filmu jenom "poskakovala kolem" jako křoví a nemohl jsem se rozhodnout, jestli mi připadá sexy. Pak přišlo její velké sólo v červeném krajkovém prádle a bylo hned jasno. Při pohledu na její "talenty" ale musí být každému naprosto jasné, že nejslavnějším filmem Paris Hiltonové asi navždy zůstane domácí porno, které bylo svého času malou senzací na internetu.

Ostatní herci obsadili známé hororové archetypy "drsňák", "vtipálek", "přítel" a "pošuk". Nejsympatičtější z nich je "drsňák" (Chad Michael Murray), který je zároveň bratrem hlavní hrdinky. Jinak ale není moc o čem mluvit, popravdě jsem vlastně jen čekal, kdy začne Elisha pobíhat filmem pokud možno co nejvíc na lehko. A světe div se, i když na sebe má skoro od začátku pánské tílko (opět oceňuju důvtip, s jakým ji do něho scénáristé navlíkli), není to ani tak dráždivé, jak to vypadá takhle při čtení z monitoru. Buď nemá Elisha Cuthbertová fyzické předpoklady Jessicy Bielové, nebo se tvůrci zbláznili. Možná chtěli dělat umění?

Hodnocení: 60%

Recenze vznikla díky Village Cinemas.

House of Wax
Austrálie / USA 2005, 113 min
režie: Charles Belden
scénář: Chad Hayes, Carey Hayes
hudba: John Ottman
hrají: Elisha Cuthbertová, Chad Michael Murray, Paris Hiltonová
www.houseofwaxmovie.com