Odysea - progressive-techno congress

...jedním z nepsaných pravidel taneční scény je to, že když se člověku někam opravdu moc nechce, nakonec ho někdo přemluví, aby šel s ním a potom následuje totální selhání syndromů únavy a paří se nečekaně...

Pravdou je, že jsme nasedli do auta někdy v půl desáté večer, takže v Písku jsme stihli na hlavní tribuně až DJ Danteho. Dante??? Mám k Tobě osobní dotaz - a nejsem jediná - pokud si dobře pamatuji, nedávno ses učil, co je levý a pravý gramec a dnes? Další odstavec s dovolením věnuji tomu překvapení.

Dante až zaskočil svou suverenitou nejen mě, i když faktem zůstává, že v Písku tolik lidí Danteho nezná, ale právě proto jsem sledovala pařící kotel. A že to v něm slušně hučelo, že Danteho set gradoval a lidičky s chutí řvali víc a víc, byl výsledek. Což znamená, že Praha je dnes už ne mírně, ale pořádně zmlsaná... Dante zabodoval, nakonec jako předskokan Michaela Buriana myslím vůbec nezklamal, naopak. Připravil tu hordu cluberů až s něčím, co se dá přirovnat k chirurgické přesnosti. Přidat ještě desku, už by byla navíc. Dante má talent. Bezpochyby.

Nástup Michaela Buriana byla menší show, nakonec se to od něj čekalo. Měl skvělou náladu a set byl také trochu jiný, než jak ho známe z posledních měsíců. Připomněl mi starého dobrého Elektromajka, zvukem i tempem. Řekla jsem mu to, s dodatkem, že asi mládne, nebo co... Rozesmál se. pak přidal asi tři kousky ze své elektro zásoby a progressive sound byl kompletní. Tančící dav - plný parket - ruce i nohy ke stropu - plný barák nadšení a ochoty se bavit... mňam! / pardon, nechala jsem se unést emocemi /

Orbith? Electro. Nerozumím tomuto soundu natolik, abych hodnotila desky, asi byly fajn, nikdo neutíkal. Úsměv. Každopádně párty dostala trochu jiný směr, kdo elektru fandí, byl - i podle slov zúčastněných - lehce v kómatu. Řádící dav jsem tedy v poklidu opustila, protože mě zajímala místnůstka nazvaná Relax house room. Málo lidí, ale hodně do pohody, jinak to napsat nejde, nic výstižnějšího mě nenapadlo. Podle line-upu jsem stihla DJ Denyho, hrál hodně příjemně, dočkali jsme se i sága... Pak nastoupil Swoop, tam jsem mírně zaváhala, různost desek ale zjevně nikoho zásadně nerušila, takže proč ne... vrtěli jsme se zodpovědně.

Na finále Odyssey se muselo běžet zase nahoru, protože Prochy byl ve velmi dobrém rozmaru, dá-li se jeho nálada někam zařadit. Známý svou tvrdohlavostí hudebního projevu, nezklamal. Rozchechtaný vpadl za mixák a chvílemi jsem měla dojem, že zapadne i do kufru s vinyly a už se nevynoří. Proto asi hrál, jak hrál. Nebál se přitvrdit a noc gradovala do bez nadsázky netušených rozměrů. Rachot, přátelé. Rachot... sama nejsem přívrženec agresivnějších forem zvuku, ale poslední set Odyssey mě nadchnul. Problém odjet domů - podotýkám hodně příjemný. Někteří návštěvníci začali odpadat, žádný energy drink asi nefunguje věčně, ale o to hutnější bylo vyžití nejvytrvalejších jedinců. Rozhodnuti vydupat z Prochyho maximum toho také dosáhli. Prochy umí bourat zdi, když ví, že ho někdo s chutí poslouchá.

Jediné, kam jsem nějak omylem zapomněla zajít, byla techno stage, jak říkám, nejsem hudební kritik a jela jsem se bavit také po svém. Děkuji za pochopení.

Podtrženo, shrnout se to nedá, checht... dobrá akce, nebyl problém objednat si bez průtahů drink, go-go tanečníci byli vidět, hosté ze sebe vydali maximum, protože si šli zatancovat, ne čekat na svou oblíbenou desku... Celý komplex Jih duněl do samého rána, neviděla jsem nikoho v bezvědomí, navíc cesta do Prahy po rozednění byla úchvatná. Tedy prvních 20 km, pak už jsem usnula s úsměvem na xichtíku. Myslím, že jsem zrovna neřídila, takže se posádce Mazdičky Majdy nemohlo nic stát. Děkuji Petrovi Holmanovi, že mě vytáhl z mého dva plus k a agentuře Trendmusic, že ví, kde jsou lidé ochotní se doopravdy vybláznit.