Brazil Runner´s Flashback: Fritz Kalkbrenner

Je pátek odpoledne a já si na stránkách letiště aktivuji systém ohlášení změn letu z Frankfurtu formou SMS. Přílet Fritze a jeho managera je naplánován na 18:15 a vzhledem k tomu, že mi až do poslední chvíle nepřijde žádná zpráva, vyrážím na čas, tedy zhruba v 17:30 ze svého bydliště na Pankráci. Mohl jsem ale vyrazit o trošku dříve - je pátek a už na začátku Jižní spojky se to začíná pěkně štosovat. Na Pražský okruh na Barrandově najíždím kolem 18:00, stále si říkám, že 20 minut je na letiště času až až. Najednou však rána a je vše jinak... Poprvé v životě dostávám defekt a zrovna v tu pravou chvíli. Kontroluji rezervu a klíče v kufru, vše je naštěstí v pořádku.



Volám do Roxy Davidovi, aby informoval Fritzova managera, a já se pouštím do své první výměny kola v životě, navíc lehce pod tlakem. :) Sám jsem překvapený, ale za 15 minut mám kolo vyměněné a zhruba jen s deseti minutami zpoždění nabírám kluky na příletech Terminálu 2, na Letišti Václava Havla. Prosím je o společnou fotku, ale manager je striktní, dovolí mi jen vlastně 1 foto za celou dobu, dokonce mě požádal, abych ani neprozradil, v jakém spí hotelu. Trošku Michael Jackson styl...



První je naplánovaná zvuková a světelná zkouška v Roxy, kam rovnou míříme. Před vchodem do klubu se manager zdraví se svými německými techniky a zvukaři, kteří zde parkují svůj autobus a od dnešního rána zde staví stage, včetně speciálních efektů, které přivezli s sebou. Vcházíme do Roxy a Fritz hned testuje svůj set up.

Z pódia přecházím na ochoz naproti a fotím prázdnou Roxy s hvězdou na pódiu! V klubu zní hlasitě němčina, Fritz dává pokyny svým zvukařům a osvětlovačům, společně ladí všechny detaily večerního vystoupení. Přivezli skutečně spoustu techniky, zkouška zabírá skoro hodinu.

Už je ale konec a my krátkou procházkou míříme k řece, kde parkuji svůj vůz. Zde mi kluci dovolí jedno foto.

Nasedáme do auta a vezu Fritze s managerem na hotel, kousek pod Pražským hradem. Jsem zde poprvé a hotel vypadá velmi luxusně. Název jsem slíbil neprozradit, čehož se jako profesionál budu držet. Aspoň jsem vám pro ilustraci vyfotil tuto ceduli, snad napoví...

Je zhruba 20:00, vysazuji pasažéry u hotelu a asistuji při ubytování na recepci. Domlouváme se, že je budu na stejném místě čekat ve 23:45, tedy 30 minut před začátkem představení. Večeři si hosté přáli soukromou ve svém hotelu...

Před půlnocí přijíždím k hotelu a volám na mobil managerovi Fritze. Během několika okamžiků jsme kompletní a míříme do Roxy. Parkuji a zadním vchodem mizíme v útrobách klubu. Fritzova šatna je přichystána, občerstvujeme se nealkem a on nabíhá obratem na hlavní stage. Roxy je vyprodaná, téměř 1.200 lidí křičí jeho jméno s rukami nad hlavou. Je uzavřena celá backstage, čehož důsledkem je v Roxy méně místa a lidi jsou pěkně nahuštění. Dohromady s nelidským horkem je to docela síla, ale na to už jsem za ty roky v Roxy tak nějak zvyklý... Zaznívají nejznámější i méně známé hity, hudba pěkně šlape, myslím, že i přes některé nedostatky se všichni maximálně baví (a potí). :) Tady na fotce část dovezené Fritzovy audio vizuální techniky v zákulisí.



Takhle to vypadalo z mého pohledu!

Ve 2:40 Kalkbrennerovo vystoupení končí, 10 minut relaxuje v šatně a poté rychlostí blesku mizíme opět směr hotel. Zítra jej čeká další gig v Rakousku, je třeba se pěkně vyspat. Vysazuji je u hotelu a loučíme se. Zítra na letiště si berou taxíka, jelikož já odjíždím hned po poledni z města. Byl to hudebně velmi příjemný večer, ale abych byl upřímný a také zůstal loajální a diplomat, tak napíšu, že už jsem zažil přátelštější a otevřenější hosty! :)

Mějte hezké dny!

Brazil Runner