Report z koncertu Róisín Murphy od Myclicka

Tak už konečně? Róisín teď, Underworld až za čtrnáct dnů!

Kontrolní otázka pro tento den zní: Ve kterém měsíci loni hudební fanoušek ve svém diáři nejvíce škrtal? Správně, v říjnu a pouhých pár dnů před uskutečněním akcí, na něž dlouhý čas s lupenem urvaným na poslední chvíli netrpělivě čekal... Nejdříve zrušili své vystoupení pro nemoc jednoho ze členů Underworld, pak se bývalá zpěvačka Moloko dosti bolestivě setkala v Moskvě tváří v tvář se židlí, kterou si pár minut předtím na pódium sama přinesla. V obou případech jsme museli téměř čtvrt roku počkat na náhradní termíny a tentokrát Róisín Underworld předběhla... Ačkoliv zcela výjimečně přicházím na koncertní vystoupení dříve než před půl devátou, tentokrát jsem "návod" pořádající agentury, který vypustila pár dnů před akcí prostřednictvím médií do světa, nebral na lehkou váhu. Částku 847 Kč za lístek v předprodeji zaplatil kdekdo a nebylo tedy vůbec divné, že opozdilci měli smůlu. Právě proto se brány Roxy otevřely tentokrát už v 19:00, ta nejlepší místa na výhled se rozebrala okamžitě, ta další krátce nato – vidět a slyšet ji chtěl úplně každý! Jenže ve čtvrt na devět jsme na tom paradoxně byli všichni úplně stejně a to bez ohledu na to, kolik ramenáčů před námi momentálně stálo...

"Kdepak jsi, Róisín? Chceme tě také vidět!"

Slyšeli jsme ji, ale neviděli! Přitom na pódiu se už všichni muzikanti nacházeli a naprosto přirozeně se přidali se svými nástroji do záznamu, který doteď to čekání v nahuštěném klubu alespoň trochu zpříjemňoval. Vypadalo to jako nějaký neplánovaný jam. Zcela vpravo za svou ohromnou soupravou mlátil Davide De Rose paličkami do všeho, co mu přišlo pod ruce a přesně kopíroval bicí automat. Vedle něho u mikrofonů naprosto synchronně tančily Lorraine Barnes a Jodie Scantlebury, basák Robin Mullarkey dodával u comba vzadu tu tolik důležitou dynamiku, klávesák Eddie Stevens za svým elektronickým královstvím nebyl zcela vlevo téměř vidět, kytarista Jan Ozveren před ním mezitím klouzal prsty po strunách. Každý měl teď plné ruce práce, každý se pod záblesky stroboskopů a pod palbou reflektorů snažil. A milá Róisín? Ta tu s námi někde byla, slyšeli jsme ji, ale nemohli ani koutkem oka zahlédnout. Sálem právě zněla Cry Baby, tak snad někde usedavě nepláče... Ještě dobré čtyři minuty nás napínala a pak se konečně do středu pódia dostavila také, samozřejmě za burácení českého publika. Elegantní jako vždy! Na sobě dlouhý černý kabát, s nímž kontrastovalo bílé elastické tričko (ano, bez podprsenky) a na hlavě apartní rudý baret. I když, rudý... Žádný strach, jen žádné vzpomínky! Tohle byla spíše magenta, kterou si tolik oblíbil jeden z mobilních operátorů. A magenta jí vůbec sluší - v průběhu vystoupení si stihla postupně v této barvě ještě navléci dlouhé rukavičky, rolák i boa.

  
I něžné pohlaví se umí pořádně porvat... Přímo před zraky diváků!

Jak je na tom aktuálně s fyzičkou, prozradila ihned, když své křehké tělíčko s mikrofonem v ruce pořádně protáhla a nechyběly ani dřepy, tohle tedy bude divočina a soupeření s Madonninými prostocviky. :) S touto popovou divou ji však spojovalo ještě něco jiného – časté převlékání, přičemž stojan se svými modýlky na ramínkách měla umístěný přímo v levé části pódia, kde jí byli k ruce také pomocníci, aby vše odsýpalo přesně podle plánu... Už po druhé skladbě You Know Me Better, v níž se na albu Overpowered opřela o zkušeného Andyho Cata, tedy polovičku Groove Armada, si nasadila černé brýle, oblékla koženou motorkářskou bundu s třásněmi a takto vymóděná vyrazila ke stojanu zazpívat Checkin'Up On Me. Škoda jen, že v průběhu koncertu nedostaly více prostoru pro své vokální příspěvky obě dámy, které tu působily spíše na ozdobu a kvůli tanečkům, zvláště, když zpívat opravdu umí. Lorraine to dokázala například jako "křoví" na Stingově turné Brand New Day, ta druhá Jodie si zase hodně dobře rozumí s drum'n'bassovými rytmy. Že by Róisín byla takový sobec a pozornost upnutou na ty druhé nesnesla? Však si to s ní obě vokalistky také v závěru jedné ze skladeb vyřídily po svém a dostala co proto! :) Obě dámy na ni náhle zaútočily, cloumaly s ní vší silou, div z ní to hezké oblečení nestrhaly, aby jim v tomto nevyrovnaném souboji nakonec podlehla pod palbou silných výbojek stroboskopu a s výbušným hudebním doprovodem. Inu ty těžké konce nadějných hvězd... Naštěstí to dobře dopadlo, nakonec se ze své prohry probrala a představení, v němž i při tak vysoké teplotě každý plácal rukama, co mu jen síly stačily, mohlo pokračovat dále. 

Před dvěma roky ji tady prý nikdo neznal, teď se o ní mohou poprat!

Více než komunikaci s publikem se však Róisín věnovala svým převlékacím manévrům, přesto vyjádřila obdiv nad takovou návštěvností! Zvláště, když ji v roce 2005 prý upozorňovala jiná pořádající agentura na fakt, že ji u nás bohužel skoro nikdo nezná... V jejím repertoáru nechyběly ani balady s jazzovými prvky (Matthew Herbert se v Sow Into You prostě nezapře), ani rozjetá energická čísla. Zásluhou skladby The Truth však stále slavnější zpěvačka prokázala, že ani rap jí není cizí a že by ji z Bronxu pro jinou barvu pleti nemuseli nekompromisně vypískat. V okamžiku, kdy si na pódium přinesla židli, která měla téměř goldfrappovské Movie Star dodat na teatrálnosti, věřím, že se nejedno fanouškovo srdce úzkostí sevřelo. Tak to je ona! Ta, která to ošklivé zranění způsobila, ta díky níž jsme museli tak dlouho čekat... Ale znáte to, jednou se spálíte, podruhé už si dáváte pozor a více se kontrolujete, takže tentokrát se to obešlo bez úrazu. K mému překvapení došlo i na starou dobrou molokovskou klasiku Forever More! Oba silné projektory zalévaly plátno za muzikanty komiksovým příběhem, přičemž v bublinách jednotlivých postav byl ke čtení právě přednášený text. I s finálovou tečkou, v níž měly opět hlavní slovo stroboskopy, se tahle nestárnoucí pecka natáhla do téměř desetiminutové délky!

Polévkový talíř na hlavě? I Elton by záviděl...

Její garderoba stále obsahovala další a další slušivé kousky a náhle vám to sepnulo, vždyť ona by mohla s přehledem soupeřit s Eltonem Johnem. Podle počtu brýlí to bude také slušná sběratelka a i s těmi všemi pokrývkami hlavy, z nichž klobouček ve tvaru polévkového talíře byl jednoznačně tím nejbláznivějším, by u něj jistě zabodovala. :) S vyloženými hitovkami a také u nás s tolik populárními singly původem irská zpěvačka šetřila. Věděla moc dobře, že jen takto publikum patřičně nažhaví a kdo si počkal a ona výheň ho z klubu nevyhnala, ten se také dočkal! A já si konečně uvědomil, že ten dubový remix Let Me Know od Joey Negra, si prostě na tom vinylu musím opatřit stůj co stůj, vždyť ty staré zvuky syntezátorů Moog jsou ještě stále tak osvěžující a ona ji před všemi navíc zazpívala tolik procítěně! Ta třešnička na dortu, tedy pilotní singl z nového alba chybět také nemohl, ovšem bez dalších rekvizit se skladba Overpowered neobešla! Zatímco se Róisín před chvilkou už poněkolikáté převlékla do dlouhého pláště bez rukávů, technik teď v podřepu přispěchal a na okraji pódia odborně natočil silný větrák. Teď už jen stačilo, aby se ona postavila proti němu, projektory spustily domluvené zasněné video, její plášť vlál v umělém vánku a ona k tomu tak něžně zpívala to své: "When I think that I'm over you, I'm overpowered! It's long overdue, I'm overpowered!"

Tak ako?

Bylo poměrně jasné, že obdivné salvy na sebe nenechají dlouho čekat a už po prvních tónech se spustil ten oslavný ryk! Jenže čas už se bohužel také nachýlil, ten se zastavit nedá a nedá... Když mizela se svým ansámblem deset minut před desátou z pódia, každý věděl, že se ještě vrátí a atmosférou, která se tu během hodiny a půl vytvořila, jen tak neopovrhne. A skutečně! Ještě si tu stihla střihnout písničky dvě, konkrétně Tell Everybody a Ramalama (Bang Bang), ale víc už přidávat nemohla, i kdyby snad chtěla. Desátá se tu ctí a desátá se tu s pečlivostí dodržuje! Navíc z téhle sauny teď pospíchal úplně každý - propocený skrz naskrz rozhodně nechtěl trávit další minuty čekáním ve frontě u šatny! U zrcadla teď měli všichni možnost zakoupit si album, z něhož valná většina interpretovaných písní pocházela a teď už konečně vzhůru za hektolitry čerstvého vzduchu. Do pražských ulic! :) Každý se s tím vedrem pral po svém. Valná většina lidí v sále trpěla a pevně věřím, že nikdo z vydýchaného vzduchu neomdlel, skupinka Slováků za mnou ale pojala tento koncert jako "stretnutie s kamarátmi" a celý ho prokecala, než aby si vykroutila krk. Proč ne, ale zaplatit 850 Kč za plkání o ničem a rušit přitom ty, kteří dorazili právě kvůli ní? Inu divné zvyky tam mají! Roxy je jí malá, Sazka Aréna zřejmě ještě pořád velká, tak co s tím? Pod širým nebem v rámci nějakého festivalu? Bylo by to fajn, ale kdy a kde? Jisté je, že svůj osobní prostor jsem tady poněkud postrádal a verdikt 100% za tento koncert právě z tohoto důvodu přiklepnout nemohu. Bohužel! Za to však ona Irka nemůže... 

foto: Tomáš Martínek r2-d2@tomasmartinek.cz